Místnosti bez přístupu denního světla působí stísněně a často i vlhce. Zrcadla v nich nejsou jen dekorací, ale základním nástrojem pro práci se světlem. Rozhoduje přitom nejen jejich počet, ale především orientace a výška zavěšení. Špatně umístěné zrcadlo dokáže prostor opticky zmenšit a vytvořit rušivé odlesky, které unavují oči.

Základním pravidlem je umístit zrcadlo tak, aby odráželo zdroj světla, ne temnou stěnu. Pokud v místnosti svítí stropní svítidlo, postavte zrcadlo na protější stěnu pod úhlem, který zachytí jeho paprsky a rozptýlí je do prostoru. U stolních a nástěnných lamp platí totéž – zrcadlo umístěné naproti světlu vytvoří dojem druhého okna. Pokud hledáte osvědčené postupy, zrcadlo naproti oknu a rozvedení světla patří mezi nejčastěji doporučovaná řešení i v interiérech, kde okno chybí a světlo se musí vést uměle.

Výška zavěšení se řídí záměrem. Zrcadlo v úrovni očí rozšiřuje prostor do dálky, zrcadlo nad nábytkem zase prodlužuje stěnu směrem vzhůru. V úzkých chodbách se osvědčují vysoká úzká zrcadla po celé výšce stěny, která chodbu opticky rozšíří. Naopak velká zrcadla v malých čtvercových místnostech mohou působit chaoticky, pokud nezachytávají zajímavý bod – rostlinu, obraz nebo výhled do vedlejší místnosti.

Počet zrcadel je třeba hlídat. Dvě až tři menší zrcadla umístěná proti sobě vytvoří nekonečný odraz, který je v tmavé místnosti spíš na obtíž. Lepší je jedna větší plocha a k tomu jedno menší doplňkové zrcadlo. Materiál rámu volte podle celkového stylu – tenké kovové rámy působí lehce, masivní dřevo naopak místnost zatíží. Před koupí si vždy zkuste odraz nasimulovat pomocí provizorního zrcadla nebo lesklé fólie, abyste předešli zbytečným úpravám.