Terasa z WPC vypadá elegantně a vydrží roky, pokud se pod ní správně hospodaří s vodou. Nejčastější chybou je položení desek přímo na beton nebo na hutněný písek bez drenážní vrstvy. Po dešti se pak voda drží v podloží, proniká spárami vzhůru a povrch zůstává mokrý i několik hodin. Řešením je vytvořit pod konstrukcí odvodňovací systém, který vodu zachytí a odvede pryč dřív, než stačí napáchat škody.

Základem je štěrkový podsyp frakce 8/16 nebo 16/32, hutněný po vrstvách o tloušťce maximálně 10 cm. Na něj se pokládá geotextilie, která zabrání prorůstání kořínků a zanesení drenáže jemnými částicemi. Následuje drenážní deska s nopovou strukturou, případně plastová rohož, která vytvoří vzduchovou mezeru a umožní vodě stéct ke kraji terasy. Pokud řešíte odvodnění na menší ploše, například balkonu nebo lodžie, můžete se inspirovat u umělého trávníku na lodžii, kde se pod povrchem také řeší odtok po dešti. Důležité je, aby voda měla vždy kam odtéct – ideálně do štěrkového lože nebo do okapního svodu.

Samotná konstrukce terasy by měla být nad drenážní vrstvou nadzvednutá. Používají se rektifikační podložky nebo plastové terče, které se šroubují do nosných trámů. Mezi deskami WPC se nechává dilatační spára 3–5 mm, kterou voda proteče, ale zároveň jí nepropadne příliš mnoho nečistot. Podél obvodu terasy se instaluje drenážní žlábek nebo štěrkový pruh, který zachytí přebytečnou vlhkost a odvede ji mimo konstrukci. Bez tohoto detailu by voda zůstávala v rohu a postupně by podmáčela základy.

Údržba spočívá v pravidelném čištění spár a kontrole průchodnosti drenážních prvků. Listí a mech se mohou usadit na geotextilii a snížit odtokovou kapacitu. Stačí jednou za sezónu zkontrolovat, zda voda po vydatném dešti mizí do několika minut. Pokud ne, je čas na propláchnutí štěrku nebo výměnu filtrační vrstvy. Správně navržená drenáž pod terasou z WPC není složitá, ale vyžaduje dodržení sklonu alespoň 1–2 % směrem od domu. Výsledkem je suchý povrch, žádné klouzání a delší životnost celé konstrukce.