Než se pustíte do instalace sklopného lůžka, je potřeba zjistit, kolik místa vlastně v místnosti zabere v obou polohách. Nejde jen o rozměry samotné postele, ale hlavně o manipulační prostor, který budete potřebovat pro každodenní používání. Lůžko se totiž nesklápí do zdi jako obrázek – potřebuje prostor na otočení, na pohyb kolem sebe a často i na přístup k úložnému prostoru pod matrací. Pokud tenhle krok přeskočíte, může se stát, že po instalaci zjistíte, že se do místnosti už nevejdete vy, natož aby v ní zbylo místo na pohodlný pohyb.

Základem je změřit půdorys místnosti a zakreslit do něj obrys lůžka ve sklopeném stavu. K němu připočtěte alespoň 60 cm volné plochy před čelem postele, abyste mohli pohodlně nastoupit a vstát. Dalších 30 až 40 cm je potřeba po stranách, pokud jde o dvoulůžko nebo pokud je lůžko umístěné v rohu. Právě tady se vyplatí mít po ruce jasný přehled o tom, kolik prostoru zůstane po sklopení lůžka, protože rozdíl mezi teoretickým a reálným uspořádáním bývá překvapivě velký. Měření provádějte vždy od stěny ke stěně, ne od nábytku, který se dá případně přesunout.

Důležité je také myslet na dráhu, po které se lůžko pohybuje při sklápění. Výrobci uvádějí minimální hloubku místnosti, ale ta platí jen pro samotný mechanismus. Vy ale potřebujete prostor i na to, abyste stáli bokem a lůžko sklopili, aniž byste narazili do dveří, skříně nebo topení. Změřte si tedy i výšku stropu a umístění radiátorů, protože právě ty často brání tomu, aby se lůžko dalo plně sklopit. Pokud je místnost úzká a dlouhá, zvažte umístění lůžka podél delší stěny – získáte tak více volné podlahy v centrální části.

Nakonec si udělejte jednoduchý nákres v měřítku a vyznačte do něj všechny pevné překážky. Pomůže vám to odhalit kolize dřív, než začnete vrtat do zdi. Pokud vám po odečtení všech rozměrů zbývá méně než 50 cm volné podlahy, je místnost pro sklopné lůžko spíš těsná a vyplatí se hledat jiné řešení. Naopak při 70 cm a více už se dá mluvit o pohodlném uspořádání, které funguje i při každodenním používání.