Malý obývák nutí k rozhodnutím, která se nedají odkládat. Každý centimetr hraje roli a nepromyšlený kus nábytku dokáže prostor ucpat během chvíle. Základem je určit, co všechno potřebujete pravidelně ukládat, a teprve pak vybírat sezení. Sedací souprava s úložným prostorem řeší dvě věci najednou, ale jen když má správné proporce. Hluboká sedačka vypadá pohodlně, ovšem v místnosti o dvaceti metrech čtverečních se z ní stane překážka, která pohltí i poslední volný průchod.

Mnohem praktičtější bývá kombinace nízké pohovky a samostatných úložných prvků. Truhla pod oknem, lavice s víkem nebo otevřené police nad sezením odvedou stejnou práci jako integrovaný box a přitom se dají kdykoli přesunout. Zvažte také výšku nábytku. Nízké kusy opticky zvětšují místnost, protože nechávají volný prostor nad sebou. Pokud sáhnete po čalouněném nábytku, vyplatí se zjistit, kdy se vyplatí snímatelný potah a kdy jde naopak o zbytečnou komplikaci. U malých dětí nebo domácích zvířat má smysl, jinde jen přidává starosti s praním a navlékáním.

Barvy držte v jedné škále. Světlé odstíny stěn a podlahy sjednotí prostor a tmavý nábytek pak působí jako záměrný akcent, ne jako náhodná kaňka. Zrcadlo na protější stěně zdvojnásobí dojem hloubky a stojí méně než nová sestava. Koberec vymezí zónu sezení a zároveň schová drobné nedokonalosti podlahy. Osvětlení řešte v několika vrstvách, protože jedno velké světlo uprostřed stropu malý pokoj spíš zploští.

Nakonec počítejte s tím, že se potřeby domácnosti mění. Co dnes slouží jako úložiště dek a časopisů, může za rok být místem pro hračky nebo pracovní pomůcky. Nábytek, který se dá přeskládat nebo rozšířit, vydrží déle než sestava napevno přišroubovaná ke zdi. Než cokoli koupíte, změřte si nejen stěny, ale i cestu, kterou budete kolem nábytku denně procházet. Právě tam se totiž rozhoduje, jestli bude malý obývák fungovat, nebo vás bude štvát při každém průchodu.